Je správné nazývat věci pravými jmény a není dobré plýtvat superlativy. Spannabis proto mohu bez váhání označit jako legendární konopný veletrh, který svojí velikostí, četností a historií nemá moc konkurentů. Od počátku, tedy od roku 2002, ho má každý spojený s Barcelonou, i když se přímo v Barceloně nikdy nekonal. Jelikož se Spannabis od příštího roku stěhuje do Bilbaa, rozhodl jsem se reportáž z 22. ročníku pojmout retrospektivně a podělit se s vámi o zkušenosti z deseti ročníků, které jsem měl příležitost absolvovat osobně. Nudit se rozhodně nebudete
V 68. epizodě se dozvíte:
- Stručnou historii Spannabisu
- Proč je Barcelona ideálním místem pro Spannabis
- Zajímavé historky z některých ročníků
- Postřehy ze Spannabisu 2025
- Proč se veletrh stěhuje do Bilbaa
Odkazy:
Strojový přepis:
Omluvte případné nepřesnosti v přepisu
Vítejte u 68. epizodu Konopného podcastu.
Já se hlásím po delší odmlce, protože jsem pracoval na nových videokurzech pěstování konopí a měl jsem i jiné starosti, jiné pracovní vytížení a prostě jsem se k tomu podcastu úplně nedostal. Docela mi to mrzí a budu se snažit, abych se zase dostal do té fáze, kdy budu publikovat ty epizody častěji.
Jedna z příležitostí, kde nějaké epizody vytvořit, bude brzo v Ostravě, kde se bude konat Konopex, veletrh a já tam budu mít takový malý stánek s podcastem, takový malý koutek, kde budu natáčet některé rozhovory. Takže pokud budete mít cestu do Ostravy na Konopex, určitě se zastavte, můžeme si popovídat i spolu. Rád vás tam všechny uvidím, budu tam určitě v pátek a v sobotu a možná ještě chvilku v neděli, ale uvidím, jak mi to bude vycházet časově.
Dnešní epizoda bude věnovaná Spannabisu. Tahle ta legendární akce probíhá od roku 2002, měla nějaké přestávky vynucené covidem a celou dobu se vlastně koná v Barceloně a letos v roce 2025 tam pravděpodobně byl Spannabis naposledy. Neříkám, že úplně naposledy, protože nikdy nevíte, jestli se tam ten veletrh nemůže zpátky přestěhovat, ale je to tak zásadní akce, že jsem se rozhodl udělat takovou retrospektivu a podívat se na to, jak ten veletrh, jak ten festival probíhal, kdy vlastně začal a já vám můžu říct některé svoje zážitky přímo z toho Spannabisu a můžu se s vámi podělit o své zkušenosti z několika návštěv.
Celkem jsem tam byl desetkrát a to není ani půlka. Když jsem myslel, že je to 22. ročník, ale ve finále, až uvidíte některé ročníky byly virtuální, tak jsem skoro na té půlce. První Spannabis se konal v roce 2002.
To jsem tam teda nebyl, to jsem ještě ani nevěděl, že nějaký Spannabis existuje. O Spannabisu jsem se dozvěděl potom, když byly veletrhy ve Vídni - Cultiva, když byl Cannafest v Praze. O Spannabisu hodně lidé mluvili, já jsem, když jsem začal publikovat knížky a články, tak už jsem se hodně dozvěděl a hodně lidí říkalo, že to stojí za to tam jet, takže já jsem se tam poprvé vydal v roce 2013.
Vydal jsem se tam především proto, abych prezentoval svoje knížky o pěstování konopí a snažil se tam sehnat nějaké nové inzerenty a taky abych tam oživoval vztahy s těmi inzerenty, které už jsem nějakým způsobem měl.
Tady to navštěvování těch konopných veletrhů je jednoznačně o tom navazování nových vztahů, utužování těch přátelství, které člověk naváže během té práce tady v tom odvětví a samozřejmě se tam dozvíte taky spousta věcí tím, jak se bavíte s lidmi, kteří se zajímají o konkrétní odvětví, nebo respektive pododvětví, někdo třeba dělá semena, někdo dělá pěstební osvětlení, někdo se zabývá hnojivy, takže od těch lidí můžete postupně čerpat i další informace a dozvídat se třeba některé novinky, které vám z nějakého důvodu zůstaly skryté.
Já jsem v tom roce 2013 jsem se teda poprvé vydal na veletrh takhle daleko od domova, když to až řeknu, do té doby jsem byl akorát ve Vídni a Praze. A musím říct, že Barcelona mě očarovala, když jsem tam byl poprvé, já jsem tam nečekal s jedním kamarádem a potkal jsem tam z Čech další skupinu lidí, z Čech tam byl třeba Robert Veverka a Lukáš Běhal, Michal Otipka, to byly lidi, s kterými jsem se už znal a bylo super vlastně takovouhle partu potkat v té Barceloně.
V tom roce 2013 to byla úplně jiná Barcelona, než jaká je teďka. Bylo tam mnohem méně lidí, já si pamatuju ještě, kdy jsme chodili v noci po ulicích, jezdili tam týpci, co nám prodávali pivko na kolečku úplně někde v krámu a vozili ho vlastně na místa, kde už třeba nebyl zrovna žádný bar, třeba na pláži a nebylo možné se tam to pivo koupit, tak tam jezdili chlapíci a prodávali to pivo takhle turistům. Ale těch turistů tam bylo i méně, než je dnešním zvykem.
Třeba letos v noci, kdy jsem byl, tak ta Barcelona byla prostě úplně narvaná, prostě se nám potkávalo lidi ve tři ráno, bylo fakt hodně živo v těch ulicích a to teda v tom 2013 roce určitě nebylo.
Mám tam jednu takovou příhodu, co se týče toho festivalu, tak jako tam bylo hodně lidí, já jsem to opravdu se předtím takhle velký festival neviděl, všude hluk, každý měl svůj sound system skoro na těch stáncích, všude nahuleno, všude se kouřilo, i když tam, vždycky tam byly cedule, nekuřte tady, nekuřte tady, tak všichni kouřili vždycky uvnitř, což začátku mi to tak nevadilo, když jsem ještě kouřil, a pak když jsem kouření přestal, tak už mi to trošku vadilo. že člověk celý den musí být v tom zahuleném, ale to prostě k tomu Spannabisu patřilo.
Já jsem tam ze všeho, co jsem tam někdy viděl, tak jsem byl unešený, byly tam různý vychytávky pro kuřáky, pro pěstitele, takový serepetičky, které už mi dneska nepřijdou zajímavé, ale tenkrát to pro mě bylo takové poprvé, řekněme, jo, i když už něco z toho člověk znal, ale přece jenom ten Spannabis, ta Barcelona má tu výhodu, že když letíte z Ameriky, když letíte z Asie, když letíte z Evropy, tak je to dobře dostupné město a je to vlastně v takovém centru, že odevšad to tam mají, samozřejmě z Evropy je to tam blíž, ale i z té Ameriky, z Asie, to tam mají poměrně blízko, je to tam samozřejmě dostupné, řeknu blízko, ale mají to tam stejně daleko.
A bylo tam teda možné opravdu potkat lidi z celého světa, navázat nějaké kontakty nebo aspoň nějaké informace, se od nich dozvědět. Já už si přesně nepamatuju, co tam bylo v roce 2013, nemám z toho žádný fotky, možná asi jsem neměl nějaký dobrý foťák a o mobilech ještě tenkrát byly tak, jako fotilo to asi, ale rozhodně to nebylo něco, co byste si potom, co byste si v roce 2025 někde ještě měli uložené.
Ale jednu věc si pamatuju, že když jsme tam odlítali, tak jsme přijeli na letiště fakt jako brzo, měli jsme asi 3 hodiny čas na odlet. A my jsme tak vandrovali prostě po tom letišti, šli jsme na cígo, dali jsme si prostě něco k pití, pak něco k jídlu a tak jsme tak chodili a najednou koukáme, že vlastně to naše letadlo letí jako za 10 minut, nebo něco takovýho, takže jsme jen pádili k tomu gate, z kterého to odlítalo, který byl až úplně na konci té toho rukávu, prostě té chodby, nebo té haly, z které ty gate jsou.
A my jsme přiběhli na ten náš gate a tam stály lidi, nebo respektive ty zřízenci a už byl ten rukáv nástupní vlastně byl zavřený. A já říkám, hleďte se, to je naše letadlo, my musíme to, no ale my už jsme vás nečekali a teďka vyndáváme vaše baťohy, protože žádné zavazadlo nemůže letět bez pasažéra, tenkrát ještě normálně takové ty příruční zavazadla, to skoro nebylo, to bylo prostě, nebylo to jako dneska, tenkrát klidně se určitým zavazadlem, určitou váhou, bylo normálně zdarma, ale to je celkem jedno.
Každopádně já jsem říkal, ale tak počkej, tak my jsme tady a vy hledáte naše batohy v tom, v letadle, tak radši otevřete dveře, my vlezeme dovnitř a nemusíte nic hledat.
Tak telefonovali do letadla s tím, že jako že ne, že už prostě opravdu hledají, jsme tam viděli opravdu, jak mají ten přepravní pás pod tím letadlem a opravdu tam fyzicky hledali naše dva batohy, no ale nakonec se mi podařilo je přesvědčit a pustili nás do toho letadla, pak jsme tam stáli ještě hodinu, než se našlo další okno, kdyby jsme volnili odletět, ale podařilo se nám nakonec odletět, ale byl to první zkušenost, ale nebylo to naposled, co se mi na tomhle letišti stalo, ale k tomu se ještě dostanu.
Do Barcelony bych se letěl v roce 2014, protože jsem našel ještě záznamy z ubytování, ale nemám z té doby žádné fotky, takže vůbec nevím, co by se tam, nevím, co speciálně se tam dělo.
Každopádně z roku 2015 už fotky mám zase a taky jsem o tom psal nějakou reportáž, takže jsem se mohl podívat, co jsem tam vlastně tenkrát zažil a já jsem si poznamenal, že tenkrát nastupovalo LED osvětlení. Ne, že už by tady nebylo, ale pořád to bylo minoritní osvětlení, pořád to nebylo to hlavní, jako je to dneska už vidíte všude jenom LEDky, tak v té době, v roce 2015, ten nástup toho LED osvětlení byl už jako řeknu markantní, takže už byly profesionálnější ty světla, už to vypadalo opravdu seriózně. Taky tam bylo hodně CBD produktů, byla to doba, kdy začínalo to CBD. CBD oleje, CBD kapky, masti, všechno možné.
Začalo se to CBD rozjíždět a taky jsem tam zaznamenal vyšší zájem a vyšší nabídku věcí na organické pěstování, takže to organické pěstování se taky dostávalo víc a víc do středu zájmů pěstitelů.
A mimochodem, v roce 2015 v březnu bylo v Barceloně částečné zatmění slunce. Já si to pamatuju, protože já to mám rád, ty úkazy. A částečné zatmění slunce se dá sledovat třeba přes nějaké sklíčko od svářečských brýlí, což už jsem věděl, protože už jsem to někdy zkoušel. Takže jsem v Barceloně ještě ráno přes Spannabis, kdy to bylo, tak jsem sháněl sklíčko do svářečských brýlí a mám ho dodnes, nikde jsem ho nevytáhl, ale mám ho schovaný a já si pamatuju, že jsem ho kupoval právě tam. 2016, o rok později, zase Barcelona, zase jsem se tam vydal.
A v té době už se šířila v USA legalizace. V roku 2015 jsem legalizoval Kalifornii a ještě další velký státy. A to už začalo být velký trh toho rekreačního konopí. A navíc se očekávalo, že bude nějaká velká legalizace na federální úrovni a taky se čekalo a doufalo, že se to rozšíří do dalších zemí světa.
V roce 2016 se zaznamenal velký rozmach trimerů. Takové ty věci na průmyslové zpracování velkého množství konopí, kterého si potřebovali v té Americe zpracovávat. Tak víc se toho prostě vyrábělo, přišlo víc firem, které to logicky nabízely a které chtěli na tom trhu nějakým způsobem uspět. Bylo tam už zase ještě víc CBD produktů. To se blížil takový ještě boom, který v roce 2017 vypukl ve Švýcarsku, kde legalizovali konopí s THC do jednoho procenta.
Tam začal potom opravdový CBD boom, ale v tom roce 2016 už bylo známo, že to CBD má jako dost velké množství příznivců a taky, že je dost důvodů k tomu, to CBD opravdu užívat, nabízet, zpracovávat. Začal růst taky zájem o extraktory.
V 2017, jak jednou tam začnete jezdit, tak už nechcete jezdit každý rok a už s tím počítáte. Spannabis byl vždycky druhý víkend kolem 15. března, prostě druhý, třetí víkend v březnu. Už bylo docela pěkné počasí a pro člověka, který žije v Čechách, jako kolikrát zažil prostě 20 stupňů, takže to bylo jako hodně prima, takové brzké jaro, tam člověk zažil, odletěl prostě na 4 na 5 a přivěsil aspoň trošku toho sluníčka v srdci.
Každopádně v roce 2017, jak jsem mluvil o těch letech, tak v roce 2017 už to bylo tak půl na půl. Už bylo hodně firem, které nabízely poměrně hezké ledky, už to nebyly jenom takové slepence, jako vysavače, co tam bylo hodně ventilátorů a chladilo to, něco bylo skrz to vidět, takže to nebylo absolutně vodotěsné nic. Ale už začaly, někdy firmy začaly vyrábět opravdu seriózní, kvalitní, voděodolné led moduly a pasivně chlazené.
A v té době to bylo s těmi vysokotlakými výbojky, s těma sodíkama, s těma halogenidovými výbojkama, to bylo tak půl na půl pořád. V té době bylo spousta lidí, kteří jenom tvrdili, že ledky špatně, že sodíky jedině, že s těmi to jedině roste, že vlastně, když spočítáte náklady na ledky a na provoz, tak vás to vyjde ještě ke všemu dražší. Jednou byly taky hodně drahé ty ledky, ale postupně se to změnilo až do dnešní doby.
Každopádně v roce 2017, podle mého názoru, nastal takový zlom, že už se ty ledky dobývaly víc do středu pozornosti. Taky se v té době poměrně hodně používaly dvoupaticové, vysokotlaké, HID výbojky, které se psaly lepší efektivitou a taky lepší distribucí světla, takovou rovnoměrnější.
V té době byly taky oblíbené keramické halogenidové výbojky, to byl takový boom, všichni to začali používat. Takže v tom roce 2017 a kolem toho roku 2017, ty věci hodně rezonovaly, hodně se o tom diskutovalo, hodně se to používalo. Ty keramické halogenidové výbojky se používaly nejen pro růstovou fázi, ale i někde pro květovou. Květové mají trošku vyšší efektivitu než plazmové výbojky při velmi podobném světelném spektru.
Nicméně řekl bych, že to byla taková otázka určité doby, dneska už to zase se nepoužívá, protože je to opravdu ta LED technologie, měla takový nástup později, k tomu se ještě dostanu, kdy dneska je to většinou, kdy někdo vybavuje novou pěstírnu a většinou už používá LEDky.
V roce 2017 byl taky dost markantně vidět takový nástup automatizace pěstování, což samozřejmě souviselo s tím vývojem jednak v Americe a jednak i v tom, že ty technologie na to ovládání, řízení klimatu, zavlažování, hnojení už byly dostupnější, když si mohli dovolit i domácí pěstitelé, kteří chtěli trochu své pěstování vylepšit nebo posunout na profesionální úroveň.
Bylo hodně firem, které začínaly výzkum nebo které už začínaly pěstovat konopí v nějakých legálních podmínkách, ať už pro výzkum nebo pro to léčebné konopí, protože léčebné konopí už v té době bylo v některých státech legální.
Hodně se v tom roce 2017 na tom Spanabisu a nejenom tam byly vidět extraktory. Ty extrakce s pomocí nějakých organických rozpouštědel, jako byly třeba butan, dimetyléter, etanol, isopropanol nebo hexan, tak těchto věcí bylo v té době vidět opravdu na tom Spannabisu hodně a bylo vidět, že ta extrakce, tou cestou extraktů, že to není slepá ulice, ale že se to bude dál rozvíjet a že se určitě tomu bude věnovat čím dál tím víc linií.
Nebyly ještě tolika k vidění takový ty extrakce, takový ty lisy, ale ty mechanické extrakce, ale byly tam, hodně se používaly v té době ta rozpouštědla. Já mám zase takovou příhodu z roku 2017. Každý rok tam byly nějaké mejdany, nějaké večírky, na které stálo za to jít, nebo kam se člověk dostal, někdo ho někam pozval, nebo se někde vyskytl něco si našel, bylo to super. A v roce 2017 jeden můj kamarád z Austrálie měl takovou příhodu, kterou úplně nechcete zažít.
Nevím přesně, do kterého australského města z Barcelony letěli, ale je to celkem jedno, do jakéhokoliv australského města je to z Barcelony zatraceně daleko, takže musíte zatraceně dlouho sedět v letadle. A měl parťáka, tenhle můj kamarád, který se jmenoval Paul, a ten po cestě do té Austrálie dostal infarkt a umřel v tom letadle.
A on s tím letěl s tím známým, kterým měl opřenou hlavu na rameni, a nechtěl šířit někde paniku, takže letěl s tím známým celou tu dobu do té Austrálie, a už věděl, že je mrtvý prostě a nějak to tam jako s ním zvládl na rameni.
Musím říct, že to je na nervy ze železa. A myslel jsem si, že se shodneme, že tohle nechcete zažít. Letět s kámošem přes půl světa a on vám po cestě domů kyksne se v desetitisících metrech nad zemí. Ty vole, nevím.
Nevím, možná, že bych upozornil někoho, že mám na rameni mrtvýho kámoše, ale neletěl jsem s nima, takže nevím. Slyšel jsem to potom jenom, vyprávěl mi to vlastně on, že tohle to zažil, tak velký respekt, tak to celý zvládnul.
No, 2017 mě se na letišti nic zásadního nestalo, pokud si dobře pamatuju. A proto jsem se v roce 2018 vydal do Barcelony znovu a tady už začínala lehká, ale ne úplně lehká, ale už znatelná dominance led osvětlení. A taky se očekávala velká vlna legalizace.
Jo, už tenkrát CBD bylo naplno ve Švýcarsku, se pěstovalo nejenom ve Švýcarsku, začalo se pěstovat i v jiných státech CBDčko, prostě konopí s nízkým obsahem THC. A čekalo se, že to CBD bude velký byznys, což taky v finále byl, ale do určité chvíle. Protože ti první pěstitelé CBD to prodávali za hodně peněz, nicméně jakmile narostla nabídka a převýšila poptávku, tak ta cena šla dolů, možná to někdo z vás zažil.
Ale u nás to přišlo až trošku později než v roce 2018. V roce 2018 nemám úplně nějaké velké množství fotek. Pamatuji si, že jsem se setkal se Simonem ze Serious seeds, což je velmi pohodový týpek a já jsem ho měl i jako hosta podcastu. Tady si můžete najít nějaký starší díl se Simonem ze Serious seeds.
Zajímavý byl v roce 2018 jeden fakt dobrý večírek, ale když nad tím tak přemýšlím, tak ten se vlastně nedá vyprávět, takže zapomeňte na to. 2019, to pro mě byl speciální rok na Spannabis, protože prvně jsme jeli jako rodinný výlet a Spannabis v tom roce jsem vzal jenom tak, jako že jsem se tam jeden den prošel, pokecal jsem s lidmi, které jsem znal a dořešil jsem pár věcí.
Někdy se ten veletrh trefí do toho, že třeba mám po vydání knížky, nebo už mám všechno dořešeno a potom je to pro mě takový ideální, že jsem vlastně jenom pokecal s lidmi, zjistil, co je nového, eventuálně prostě s někým navázal nějakou spolupráci a mohl být za den hotový.
Někdy zase naopak, když třeba mám před vydáním knížky, tak se snažím samozřejmě prodat co nejvíc reklamy a když se děje něco speciálního, jako byla třeba legalizace v Německu, tak se snažím zjistit co nejvíc informací od těch lidí, kteří jsou přímo v tom místě.
Kdybych věděl v roce 2019, že za rok přijde COVID, možná bych v té Barceloně zůstal déle a možná, že bych na Spannabisu strávil taky víc času. Ale přišel rok 2020, všechno se začalo zavírat, Spannabis v březnu, nevím, jestli v té době nebyl vinný den, ale myslím si, že byl pořád v březnu.Každopádně všichni se ptali, bude Spannabis, nezruší se to, a organizátoři do posledních chvíle, ne, to nezruší, to už by dávno řekli.
No a pak začali řešit i ve Španělsku, jestli něco zavřou, jestli něco přestanou, jestli zakážou veřejné akce, no ale lidi, kteří tam vystavovali, tak už přijeli do Barcelony, stavili stánky a bum, když už měli postaveno spousta z nich, tak španělská vláda zrušila všechny společenské akce a bum, bylo po Spannabisu.
Hrozně se to řešilo, ti vystavovatelé to řešili s organizátory, organizátoři to udělali tak, že hele, dobrý, nebudete nám, my vám prachy jako vrata nebudeme, máte to předplacené na příští rok. Někomu se to líbilo, někomu ne, většině se to líbilo teda, ale oni už to údajně tak začali dělat jako furt, že v podstatě to pořád vytlačí před sebou, že mají vlastně takhle, tímhle zavázané ty lidi, že tam budou příští rok znovu.
Každopádně 2020, Spannabis zrušený úplně a hodně, hodně lidí naštvaných. 2021, covid pokračuje, stále se nemůžou konat velké akce a tak se udělal jakýsi virtuální Spannabis, nebyl jsem virtuálně na Spannabisu, nevím, jak to probíhalo, jenom vím, že byl virtuální. Ovšem, žádný covid netrvá věčně, takže v roce 2022 se mohl zase vyrazit na Spannabis.
A já jsem měl rok 2022 takový hodně specifický, jednak jsem vydal knížku ve Španělštině, za covidu se prodávaly knížky velmi dobře, což bylo super pro mě, pro některé lidi to zase super nebylo, ale tak už to v životě chodí. Já jsem vydal vlastně i novou knížku, i ve Španělštině a v Italštině a rok 2022 jsem objížděl knižní veletrhy v Itálii a ve Španělsku, konkrétně v Madridu a začal jsem nabízet tu knížku i do běžných knižních distribucí.
Jenže samozřejmě ta konopná komunita je pro mě nejlepší cílová skupina. Prodávat něco v Německu je pro mě poměrně jednoduché, stejně jako v Rakousku a v Polsku, protože tam můžu dojet s autem, můžu si to jak rozplánovat, navštívit krámy, udělat nějakou prezentaci.
Kromě toho, že jsem schopen se v dvou zemích docela dobře domluvit. Tak ve Španělsku, hlavně španělsky, kterou mám opravdu bídně, tak ve Španělsku to dá hodně práce a ve chvíli, kdy objíždíte takhle velkou zemi a ještě to není úplně u vašeho domu, tak přemýšlíte nad tím, jestli se to vyplatí.
Já jsem tam měl distributora, od kterého jsem čekal, že tu prezentaci udělá trošičku jakoby za mě, ale nefungovalo to zpočátku úplně tak, jak jsem si představoval. Takže jsem říkal, domluvili jsme se s tím distributorem, že já taky objednám některé obchody osobně, pokecám si s nimi, zjistím, jaká je ta situace, eventuálně potom uděláme nějaký závěr, jak ty prodeje v Španělsku zlepšit.
No a první kolo jsem udělal kolem toho Madridu, když byl ten knižní veletrh, tak tam jsem si půjčil auto, vzal jsem asi pár knížek sebou a objednal jsem tam několik growshopů. Zajímavé bylo, že tam většina growshopů byly opravdu jako velké growshopy, kam byly to jako haly, nebyly to takové obchody, jaké známe u nás. Takže jste tam přijeli, zvedli se velká garážová vrata, vy jste vyjeli dovnitř a tam jste mohli jako nakoupit. Každopádně jsem se dozvěděl, abych spojil s tím, že navštívím growshopy v Barceloně a kolem Barcelony.
Plán byl jasný. Poslal jsem si knížky poštou do hotelu, protože to bylo levnější, než se je brát do letadla a nějaké knížky jsem si ještě poslal k jednomu kamarádovi do firmy Seedstocker, se kterými je tam taky nějaký uskladněný, kdybych jich měl málo, takže si ještě vyzvednu tam. Objednal jsem si auto, pozor, tohleto je příhoda zase, kdybyste se nepoznali.
Objednal jsem si auto, zarezervoval jsem si auto a letěl jsem se společností Eurowings, nebo to je jedno, zkrátka dobře, přiletěl jsem na jiný terminál, než na jaký jsem byl zvyklý, takže jsem přiletěl do Barcelony a jsem na jiném letišti, nebo co, no a byl to jenom jiný terminál, ale já tam byl poprvé, takže jsem trošku tápal.
No, měl jsem pronajaté to auto, ten let měl dvě hodiny zpoždění, tím pádem hlavní kancelář té agentury, u které jsem si pronajal auto, byla zavřená a měli na okýnku takový malý papírek a ten, když jsem viděl poprvé z dálky, že je zavřeno, tak jsem tam ani nešel, takže jsem ten papírek, na kterém byl plánek, kam přesně mám jít, tak ten jsem tam neviděl a hledal jsem marně asi hodinu na tom parkovišti před tím letištěm, kde byly různé půjčovny aut, já jsem si to půjčoval nějaké levné, protože jsem se nechtěl rušit, takže jsem si to půjčoval nějaké, které tam rozhodně neměly ty největší světelné cedule.
No až jsem se nakonec vrátil k té zavřené přepážce, už jsem tam šel k tomu blíž, to už jsem sprostě nadával hlasitě na letiště a lidi už se ohlíželi, jako co se děje a tam jsem našel teda plánek poměrně jednoduchý, kde je teda to výdejní místo těch aut.
Přijdu tam, fronta. Telefonu jsem měl asi v té chvíli asi 12% baterky, žádnou powerbanku jsem nevlastnil a čekal jsem teda v další frontě, to ještě tu půjčovnu zavíraly asi tak za půl hodiny, takže přede mnou bylo ještě asi pět lidí, ty všechny nějakým způsobem vyřídili, přijdu a řadu já, říkám tady jsem ten a ten, mám tady zabookované auto.
Jo, to jste se měli vyzvednout před dvěma hodinami, říkám jasně, ale letadlo mělo zpoždění a ještě jste při rezervaci chtěli vědět, kterým letem přiletím a já jsem to tam napsal, takže vy byste měli vědět, že moje letadlo mělo zpoždění.
No jo, ale už je to zrušeno, já už si nemůžu nic dělat, říkal mi chlapík. Říkám, no počkej, ale já jsem tady teďka jako, teď jsem přiletěl, potřebuji se dostat na hotel a tady potřebuji auto. Říkal, no tak jediné, co můžeme udělat, je že já vám prodáme jiné auto.
Tak jsem říkal, dobrý, tak to jiné auto stálo dvakrát tolik a říkal jsem, že to zpětně nějak budu řešit s tou agenturou, která mi ještě strhla za včas nevyzvednutou rezervaci, tak mi strhla nějakou zálohu. Už ve mě bublalo, ty znáte to, jak někdy se nedaří a pořád to přibývá. No, tak říkám, dobrý, už to nebudeme řešit, dej mi nějaké auto, ať se odsud dostanu.
Takže on vytáhl papíry, začali jsme vybírat, začali jsme se psát, říká řidičák, tak jsem mu dal řidičák, na něj kouknul a říkám, jo, já vám nemůžu žádné auto půjčit. Říkám, jak nemůžu? No, máte propadlý řidičák, už asi půl roku. Hele, já tam stál, koukal jsem na něj, koukám na ten řidičák, říkám, ty vole, to je v prdeli, prostě ten mi ho nepočít.
A taky nepočítal, jo, protože on by ta auto nešla pojistit, a i kdyby ho pojistili, tak kdybych někde udělal nějakou havárii a neměl platný řidičák, tak by to prostě pojišťovna nezaplatila. Takže já jsem odcházel z pojišťovny asi se 4% baterky, protože jsem ještě řešil mezi tím teda ty maily, jak jsem si to rezervoval. No a začal jsem si volat nějaký Uber, jo, nebo něco podobného.
Zavolal jsem si, jede ke mně, vidím to na té mapce, řítí se ke mně, bum, zrušil mi to. Čekal jsem 5 minut a další 2% baterky na to, aby to týpek prostě zrušil. Zavolal jsem si dalšího a přijel přesně ve chvíli, kdyby mi zhasla baterka úplně. Takže jsem měl teda štěstí v neštěstí, protože kdyby mi vypnul telefon, tak on už by mi nenašel, ten chlapík.
Nasedl jsem k němu do taxíku, mobil si píchnul do nabíječky. Přijel jsem na hotel a měl jsem na čem přemýšlet, protože jsem byl v Barceloně s partou knížek, které jsem potřeboval rozvézt po různých krámech a neměl jsem auto a neměl jsem ani žádnou naději, že by mi někdo auto půjčil. a neměl jsem ani naději, že by mi někdo půjčil skútr nebo cokoliv motorového.
Takže jsem byl docela v nouzi, ale jelikož jsem bystrá hlava a nikdy nevzdávám zbraně, tak jsem druhý den říkal, hele, je docela hezký, já docela rád jezdím na kole, půjčím si kolo, to mi půjčí bez řidičáku. Půjčujeme kolo, je tam mraky. Tak jsem šel, půjčil jsem si kolo a naložil jsem si knížky do batohu a vyrazil jsem po growshopu. Nevýhoda byla, že jsem měl jenom džíny a žádné kraťasy nebo nic, prostě na kolo jsem teda neměl vůbec, ale vůbec nic.
Ty knížky něco váží, takže když si naplánujete navštívit třeba deset obchodů a předpokládáte, že některý se od vás něco koupí, ale v každém případě chcete nechat nějaký vzorek, tak si musíte vzít minimálně deset knížek, což je pět kilo, ale narvete jich do batohu, co se dá, takže máte zádech třeba 12-15 knížek, džíny, teplíčko a jezdíte na kole.
Takže jsem za ty tři dny, které jsem se na to vyčlenil, tak jsem tam najezdil přes 200 kilometrů na kole. Byl jsem unavený, ano, byl jsem unavený, ano, bolely mi nohy a bolel mi teda úplně nespoutaně, mi bolel zadek, protože jsem samozřejmě chytil pěkného vlka a musel jsem, šel jsem do lékárny a nechtěl jsem jim říct, co má jako za problém, tak jsem říkal, že máme malé dítě a že jich poštíval něco na jeho červený zadeček, ale to bylo na můj červený zadeček.
Ale koupil jsem věc, která bezvadně fungovala a oni to dojeli děti potom. Dokud se potloukáte v Barceloně, tak to ještě docela jde, ale kdykoliv se vydáte z Barcelony kousek vedle, do těch shopů, které byly nad Barcelonou, Sabadell a tak, tak to jedete do kopce a sakra do kopce.
A jeden den se mi taky stalo, že teda začalo sakra pršet, takže jsem ještě zmokl. Bylo to opravdu pestré, ale byl jsem rád, že jsem to nevzdal a že jsem nějakým způsobem to zvládnul. Každopádně těch knížek jsem neprodal tolik, kolik jsem si přestavoval, ale nakonec se mi podařilo i ten španělský trh nějak přelstít a dobít. 2022, Spannabis na kole.
Ještě teda musím říct, že jsem měl na tom veletrhu, to bylo jednou, co jsem měl na Spannabisu stánek a to jsem si teda rozběhl na stánku Sanlight, který mi tam dali takový koutek a to jsem zase nějakých pár jsem si to tam stloukl a udělal jsem si takový stáneček, kde jsem prezentoval ty knížky Španělům se svojí skvělou češtinou, průměrnou angličtinou a němčina to tam vůbec jako nezajímá.
No, přesunul jsem se do roku 2023, už se blížíme k současnosti, ale jakož 2023 už jsem dělal podcast, což jsem teda nevěděl, tak si můžete poslechnout 31. a 32. a nebo 34. a 35. Teďka nevím, ve kterým dílu to je.
Nicméně, najděte si na Spotify nebo na YouTube na mém kanálu dejte vyhledat Spannabis a ono vám to tam vyskočí. 2024, to bylo loňské, to jsem vynechal kvůli nemoci.Ležel jsem v nemocnici, bylo mi fakt špatně, myslel jsem, že umřu, ale jako nedělám si srandu.
Fakt mi bylo velmi špatně a musel jsem to celý zrušit, propadla mi letenka, hotel jsem přenechal kamarádovi, který ho aspoň využil, takže to aspoň úplně nespadlo, ale bohužel jsem se nemohl zúčastnit, což mě docela štvalo, protože zrovna v loňském roce jsem dělal německou knížku, takže by se mi to tam bývalo hodilo jest, ale někdy prostě není všechno tak, jak si to představujete. 22. ročník, který se konal letos, byl v roce 2025, tak bylo vlastně moje desátá návštěva, taky jubilejní návštěva na Spannabisu a bylo obrovské překvapení pro mě, že jsem vždycky den nebo dva dny před tím, než Spannabis začal, tak přišel e-mail, že to je naposledy v Barceloně a že se bude konat v Bilbau.
Já jsem shodou okolností letěl do Bilbaa letos v únoru, myslím si, že to bylo v únoru nebo v lednu, nebo v lednu to bylo, takže jsem tam trošku odčísl terén, ale k tomu se ještě dostanu. Spannabis, co si pamatuju, tak tam byly vždycky desítky tisíc lidí a stovky vystavovatelů.
To výstaviště tvoří hlavní budova, která je jaká skleněná pyramida, která mě zajímají, protože třeba na Cultivě ve Vídni, ale Cultiva vlastně nebyla ve Vídni, ale v Brunn am Gebirge, což je takové městečko vedle Vídně, tak tam byla taková prosklená pyramida a v té se konala vždycky ta Cultiva. Ta pyramida byla teda nesrovnatelně větší než ta pyramida tady v té Barceloně.
Ono teda, abych byl přesnější, ono se, ani ten Spannabis, nekoná přímo v Barceloně, ale v městečku L'Hospitalet de Llobregat, neříkám to správně, ale, nevyslovuju to správně, ale takhle se to, takhle se to jmenuje.
Každopádně bylo tam vždycky mraky lidí, byl tam velkej rámus jedním časem, když po covidu, dnes se to trošku zlepšilo, že tam, nevím jestli to zakázali, ale prostě ta hudební produkce u těch stánků taky jakoby ztišila a většinou i vymizela, ale ty první ročníky, co jsem tam jezdil, jak tam byl příšerný kravál, opravdu jako každej druhej stánek měl vlastní stage a dělalo to tam naplno a různý žánry, takže to bylo dost jako bylo a pak tam byla venku, venku tam byla stage, vždycky tam hrála muzika, lidi tam pařili, bylo to jako fakt atmosféra teda super, zvlášť, když vyšlo pěkné počasí. Všude se dole nekuřte, nekuřte, nekuřte, hlásí, prosíme návštěvníky, aby nekouřili a kolem vás chodí lidi prostě s takovýma brkama a všim možným.
Co bylo zajímavé v roce 2025 na letošním Cannafestu z Spannabisu, Já jsem letos měl takový pocit, že byla trošičku taková stagnace, že se jako nic nového převratného neděje. Ono je trošku vidět, že to odvětví, jak si teďka trošku přišlo po jednom místě, čeká na to, co bude. V loňském roce byl ten obrovský boom v Německu, kde vlastně povolovali samopěstování, přeřadili to konopí z toho seznamu Narkotik a zařadili ho na seznam běžně předepisovaných, takže ho může předepsat mnohem více lékařů.
Samozřejmě ta spotřeba toho léčebného konopí v průměru vzrostla, tím pádem ti pěstitelé, ti výrobci toho léčebného konopí, mají žně vlastně ta spotřeba, ten zařadil obrovský nárůst.
Navíc v Německu funguje něco, čemu se říká telemedicína, což je vlastně taková telefonická medicína, telefonické lékařství dá se říct. Že vlastně po telefonu se můžete stát konopným pacientem, když máte nějaké třeba chronické bolesti, tak vlastně nemusíte ani na vyšetření a snadno se potom dostanete k receptu a hodně těch diagnóz je pokryto veřejným zdravotním pojištěním, takže vlastně ještě to dostanete zadarmo a nebo si to můžete jít koupit, ale jdete si to koupit vlastně legálně s předpisem, což je samozřejmě velmi lákavé.
Na druhou stranu, takové ty social cluby v Německu, těm se jako moc nedaří, tam má hodně překážek, hodně lidí, kteří se chtěli otevřít, zkrachovalo vlastně, protože si museli pronajmout prostor, nějakým způsobem ho vybavit a čekají na to, až dostanou nějaké povolení, ale dokud to povolení nedostanou, tak vlastně nemohou nic produkovat a od nikoho nedostávají peníze, ale musí třeba platit nájem za pronajatou halu, takže už několik lidí to musí zabalit a ještě s nějakým dluhem, protože jim dlužili třeba za pronájem té haly nebo těch prostor, kde to chtěli dělat, za elektriku a za další administrativní záležitosti.
Na druhou stranu, co jsem tak mluvil s lidmi, někdo říká, hele Německo nám furt jede super, prodává se, dobrý.
Pak někdo jiný, kdo vyrábí třeba ten samý produkt, řekne, ale zastavilo se to tam a teď nic, čekáme, co bude. Čekáme, kam se to vyvine.
Takže byla ta taková nejistota cítit z té budoucnosti, kam se to vyvine dál, ono to čekání na tu nějakou další velkou změnu, na tu globální legalizaci, už je zase hodně dlouhé.
Hodně lidí se ptá, jak vy v Čechách, co, už to bude, říká, hele, už to jako čekáme jako 20 let, až to bude, a ještě to není, a buďme, jestli to bude. No, prostě tak to je, no.
Co se dá dělat, furt budeme doufat. Říkám každému, hele, ještě neumřela naděje, ještě se dá doufat, že něco přijde.
Samopěstování každopádně funguje zatím i ve Španělsku, i v Německu, i když otázka je, jestli třeba nebude do budoucna pro ty lidi opravdu jednodušší stát se tím konopným pacientem, i když zase jsem slyšel, že třeba v Německu tu telemedicínu chtějí zrušit, nebo respektive aspoň omezit třeba pro některé léky, jako je třeba právě to konopí, ale to všechno uvidíme.
Co tam bylo zajímavého, co by stálo za zmínku, zaujala mě tam taková věc, říkají tomu dry rocket, je to vlastně taková raketa z plastu, a u mě z té rakety je taková odvlhčovací látka, takový materiál, který nasává vlhkost, a je ho tam hodně, takže oni říkají, že pokud sušíte konopí doma, v domácích podmínkách, ve stanu třeba, nebo je skříně, kde jsme to vypěstovali, když to tam potom sušíte, takže vlastně odsáváte tam odsud vzduch, čímž pádem odsáváte tam odsud terpeny.
Takže vymysleli, že vlastně ten stan, nebo ten prostor, v kterém sušíte, zavřete, aby tam odsud nic neunikalo, a ta vlhkost se nasaje do té látky, která tu vlhkost pohlcuje. A za nějakou dobu, já si přesně nepamatuji, já jsem nějak ve spojení, takže chtěl bych to taky vyzkoušet. A nechci se tam stavit, oni jsou v Mnichově, což nemá asi tak daleko. A navíc se tam chystám, takže to asi nějak spojím. Každopádně to byla taková zajímavost, ale chtěl bych vědět, jak to funguje, jestli to opravdu funguje.
Pokud to dovede vysušit, to konopí, a nechá to tam všechen vzduch, tak je tam nějaká pravděpodobnost, že by těch terpenů tam mohlo zůstat více a tím pádem to bude lépe vonět a lépe chutnat. Pokud jste takovým lovcem nových odrůd, tak akce jako Spannabis se pro vás vždycky úplně zlatej důl. Najdete tam spoustu nových odrůd, spoustu nových seedbank, spoustu lidí, s kterými se o tom můžete pobavit.
To však nebyl výjimkou. Hodně tam bylo extraktorů, zase hodně těch organických přípravků i proti různým chorobám, takže to mi přijde jako zajímavý, že pořád se to vyvíjí a hodně lidí, i vlastně těch domácích pěstitelů, se k tomu organickému pěstování stále více upíná.
Nic zásadního, co by mě posadilo na zadek nebo řekl, jo, to je úplně něco supernového, toho jsem tam neviděl, super, spoustu věcí na automatizaci, zase tohleto se pořád zlepšuje a myslím si, že dneska je to velmi slabé se pořídit i pro domácí pěstitele, ovšem pro ty, který to baví, který prostě chtějí to nějakým způsobem vylepšovat.
Pokud někdo úplně začíná, nebo to chce jenom zkusit, nemá asi cenu hned investovat do všech tady těch vychytávek. Pokud nejste, pokud neplatíte mezi ty, který mají všechno, rádi pintlich, tak pak vůbec stačí dneska jako 200-300 euro, koupíte si systém, můžete si to vyzkoušet, vyhrajete třeba 5 až 7 tisíc, jo?
Jak už jsem říkal, ten Spannabis letos byl údajně v Barceloně, poslední a příště to má být v Bilbau. Ptal jsem se, proč naposled, to už koneckonců odpověď byla v tom mailu, oni už budou tady to výstaviště bourat a budou tam pravděpodobně stavit nějaký kanceláři, možná byty, každopádně už tam nebude, nebude tam veletrh.
Já jsem říkal, ale, ale, ale, teď v Barceloně je přece spoustu míst, jako teď se tady dělá spoustu veletrhů, teď tady jako elektroniky, sportu, já nevím, všeho možného, jo? To je prostě takový centrum na tady ty výstavy, no, ale slyšel jsem, že Barcelona jako taková úplně o takovouhle výstavu ve městě nestojí, že to je i jeden z důvodů, protože v tom L'Hospitalet de Llobregat, někdo mi asi říkal, že to je blbost, že L'Hospitalet de Llobregat spadá pod Barcelonu, ale není to pravda, L'Hospitalet de Llobregat mají vlastní radnici, takže je to asi trochu něco jiného.
Každopádně v tý Barceloně už to prostě nebude a bude to v Bilbao a já jsem, já si myslím, že to bude tak velká změna, že opravdu ten letošní Spannabis byl opravdu takový poslední opravdový Spannabis, protože já jsem zažil tady to na Cultivě ve Vídni, ve chvíli, kdy se to přestěhovalo, jednak to ztratilo trošku toho kouzla, ale tam to ještě trošku mělo jiný důvody, proč ten veletrh, proč ta Cultiva vlastně šla dolů a už to není, jako moc zajímavý, tak ten přesun do toho Bilbao má několik háčků, jednak do Barcelony se dostanete odevšad ze světa velmi snadno, do Bilbao ne, není tolik přímýách letů do Bilbao, jako do Barcelony, od nás třeba tam příjmy let není, že musíte třeba přes Madrid nebo někudy jinudy, trvá to delší dobu samozřejmě, ale tak už to někdy je, tohle nevidím jako největší problém.
V té Barcelonie je spousta těch klubů Telkonopí, tam v tom městě je Zary team, má to tam svý místo, je tam kultura kolem toho, to v Bilbao jednoduše není a asi nebude, nebyl jsem na tom výstavišti, jsme říkali, že to je chladné výstaviště, není to prostě nějaké místo, kolem kterého by se dalo pořádat nějakých dalších moc.
Akcí, ale uvidíme, já každopádně pokud se mi nic nestane, nepřijde nějakej covid nebo nepřijde nějakej jiný marast, nebo na mě nepřijde nějakej marast, tak já teda se pojedu určitě podívat i do toho Bilbao, Bilbao je krásný město a určitě stojí za to navštívit a určitě se pojedu na ten první Spannabis v tom Bilbao podívat, on už tam teda jeden byl, takový mezi Spannabis, ale na ten se sebou čau nedostal.
Každopádně těším se i do toho Bilbao na rok 2026, směnou je, že se to tam bude konat v dubnu, takže ten termín se trošku posunul, doufám, že se to nebude kryt třeba s Konopexem, snad se podívali, jestli se to nekryje zrovna s tím Konopexem.
Na ten vás chci mimochodem pozvat, už jsem to udělal na začátku a dělám to ještě jednou, ten se koná 24.-26. dubna nebo 25.-26., každopádně tenhle víkend kolem toho 25. je to v Ostravě, přijďte se tam určitě podívat, pokud to nemáte daleko, já to daleko mám a budu tam, takže tam můžete přijít i vy, ať to máte jak daleko chcete.
Bude tam, jak jsem říkal, bude tam můj stánek s podcastem, takže jsem zvědavý, bude to taková premiéra, tak jsem zvědavý, jak to bude fungovat, už tam mám domluvené nějaké lidi na rozhovory, takže se těším, že tam natočím nějaký materiál dopředu, abych o tom mohl vás zásobovat nějakými zajímavostmi.
Jak jsem říkal na začátku, udělal jsem, hodně jsem pracoval na těch online kurzech a rozhodl jsem se, nakonec to udělat tak, že jednou nebo dvakrát za rok udělám online kurz naživo, kdy budu opravdu v určitou chvíli, vždycky v předem danou chvíli, pravidelně, jeden den v týdnu, budu dělat živé kurzy.
Výhoda toho, že potom můžeme se s těmi studenty nebo s těmi účastníky interagovat, můžete se ptát na něco, já hned odpovím, je to prostě interaktivní, je to super.
A zároveň jsem předělal všechny ty lekce, jsem znovu natočil, udělal jsem k tomu zvláštní stránku, technicky jsem to hodně vylepšil, všechno je v HD kvalitě, jsou tam záložky, můžete teď přeskakovat na ty témata, které vás třeba zajímají nejvíc, nebo se naopak vracet k těm, který si chcete zopakovat.
Ale o tom se ještě rozepíšu, protože teďka dokončuji právě tu technickou stránku a ještě pracuji na tom, ještě exportuji nějaké ukázky z toho, abyste všechno tohle viděli. Myslím, že o tom udělám samostatný díl Konopnýho podcastu, takže se to brzo dozvíte, myslím, že už to budu spouštět příští týden nebo ten další.
Pokud byste chtěli nějaký informace o pěstování konopí, kupte si některou z mých knížek, najdete je na www.pistova.cz nebo u každého dobrýho knihkupce. A to je vlastně všechno, já jsem chtěl věnovat dnešní díl právě tomu Spannabisu a doufám, že jsem to udělal dobře, doufám, že vás to nenudilo.
Dejte vědět svým kamarádům a kamarádkám, že tenhle podcast existuje a já se na vás budu těšit, buď na tom Konopexu, anebo v dalším díle konopného podcastu.
Mějte se krásně. Ahoj.