Jak většina z vás asi ví, začátkem března se konal v Barceloně tradiční veletrh Spannabis. Byl to jeho 19. ročník a já jsem si ho nemohl nechat ujít. V březnu už bývá v Barceloně krásně a letos se počasí mimořádně povedlo, přes den bylo i 25 °C, prostě super. Kromě Spannabisu mě zajímaly i Konopné social kluby. Nakonec jsem si našel čas jen na jeden, ale zase jsem měl skvělou příležitost si popovídat s jeho provozovatelem. O čem, to se dozvíte v této epizodě konopného podcastu a také vám představím pár věcí, které mě zaujali na Spannabisu.
Do Barcelony jsem se vydal ve čtvrtek ráno. Povedlo se mi sehnat levnou letenku s jedním mezipřistáním v Miláně. Sice mi cesta trvala o tři hodiny déle než přímým spojem, ale zpáteční letenka mi stále jen čtyři tisíce, což je super cena. Zpátky už jsem letěl přímým spojem. Kdybyste chtěli na Spannabis příští rok vyrazit, doporučuji vám koupit letenky včas, někdy to bývá na poslední chvíli dost drahé.
Co se týče ubytování v Barceloně, tak rád bydlím v centru blízko La Rambla, což je taková hlavní třída kam se musí jít podívat každý, kdo do Barcelony přijede. Ubytování může být dražší, ale dá se sehnat i za průměrné ceny. Super je také bydlení někde blízko pláže, tam mohu doporučit čtvrť El Poblenou. To ej ideální kombinace ceny a polohy. Vždycky se snažte vybírat bydlení tak, abyste to měli kousek na metro. Na Spannabis je to kus cesty, výstaviště je na okraji a z centra to trvá zhruba 40 minut.
Letos se mi podařilo sehnat ubytování za rozumnou cenu právě kousek od La Rambla, navíc měli zdarma dopravu z letiště, takže ideál. Na tři noci pro dva to stálo devět tisíc, kdyby vás to zajímalo. To není špatná cena za hotel v téhle lokalitě. Na střeše byl bazén a super vyhlídka. Výhoda bydlení v centru je jasná. Když vyrazíte večer do města, máte to blízko domů.
Konopné kluby
Než se mrkneme na Spannabis, tak musím říct něco o Konopných klubech. Těch je jenom v Barceloně hned přes dvě stě. Fungují na základě zákona, který umožňuje sdílení drog lidem, kteří už je užívají. Kořeny tohoto zákona sahají až někam do 80. let, kdy bylo takové sdílení a výroba drog povolena lidem závislým na tvrdých drogách. Později se podařilo tenhle zákon aplikovat i na konopí.
První konopný klub byl otevřený už v roce 1993 a jmenoval se Klub barcelonských ochutnávačů konopí. Spolek kolem tohoto klubu se obrátil na španělský protidrogový úřad s dotazem, jestli pěstování a užívání konopí skupinou dospělých lidí může být klasifikováno jako trestný čin. Úřad odpověděl, že nikoliv. A na tomhle principu stojí konopné kluby dodnes.
Jsem členem několika klubů a před pár týdny jsem se stal členem dalšího konopného klubu, a to konkrétně Dr.Dou. Ten je kousek od už zmíněného La Rambla a je to takový klubík s živou hudbou, pohodlným posezením a komorní atmosférou.
V těch klubech to funguje všude dost podobně. U vchodu z ulice zazvoníte na zvonek a dostanete se do takové předsíně, říkejme tomu recepce. Když členy ještě nejste, potřebujete většinou nějakého člena, který se za vás zaručí a pozve vás do klubu. Vy si pak vybavíte členství. To spočívá v tom, že zadáte svoje jméno, datum narození a bydliště. V tomhle případě stačí i hotel, ve kterém právě bydlíte. Zřízení členství obvykle stojí dvacet euro, my jsme tentokrát platit nemuseli.
Dostanete kartičku potvrzující vaše členství a můžete dovnitř. Recepce je také jediné místo, kde si můžete nabít kredit na vaši členskou kartu. Je to váš příspěvek na fungování klubu. Na baru si pak můžete odebrat konopí a jeho deriváty v hodnotě vašeho příspěvku. Konopí a hašiš stály v přepočtu 270 až 520 korun za gram, extrakty 1200 až 1900 korun za gram. Žádná láce, představoval by si ceny mnohem příznivější. Ale co chcete v centru Barcelony. Klub musí platit nájem, elektřinu, údržbu, zaměstnance a ten DJ taky určitě nehrál zadarmo.
Španělský model umožňuje lidem být členy ve více klubech. S tím návrh legislativy u nás nepočítá. Každý by měl mít právo být členem jen jednoho klubu. Majitel, jehož jméno jsem zapomněl asi minutu po tom, co jsme se představili, mi řekl, že mají 50 tisíc členů, to jsem zamrkal očima, to bych nečekal. Ihned ale dodal, že jen asi šest tisíc je aktivních, I tak, kdyby si každý vyzvedl měsíčně povolený limit nákupu ve výši 100 gramů, musela by měsíční produkce spolku činit 600 kilo. To ale reálně nehrozí, protože klub by neměl prostorově kapacitu tolik lidí za měsíc odbavit.
To je další zajímavá věc, kterou jsem se dozvěděl. Počet lidí, kteří mohou být v jednu chvíli v klubu je omezený objemem místnosti v metrech krychlových. Takže vám prostě změří objem klubu a řeknou, že tam smí být v jednu chvíli třeba 50 lidí a víc ani noha. Musíte mít také vhodnou klimatizaci a filtraci vzduchu, aby tam prostě nebylo moc nakouřeno a abyste neobtěžovali sousedy.
Ptal jsem se toho týpka na HHC, nechal si to zopakovat asi pětkrát, říkal jsem mu to anglicky i česky, ale řekl mi, že o tom nikdy neslyšel. Koneckonců i na Spannabisu jsem viděl jeden stánek, nic víc.
No, zajímal jsem se také o to, jestli konopný klub odvádí nějaké daně. Neplatí. Kluby jsou vedeny jako neziskové organizace. Podle cen konopných produktů jsem tedy o neziskovosti dost zapochyboval, ale diskuzi tímto směrem jsem se rozhodl nerozvádět. Doufám, že pokud v česku kluby budou a nebudou platit daně, budou cena rozumnější.
Přestože jsou kluby legální, řeší v podstatě podobný problém jako v Holandsku. Pěstování skupinou dospělých lidí pro vlastní potřebu je legální, stejně jako užívání. Problém je s transportem, ten totiž legální není. Na ulici si můžete odnést 3 gramy konopí, ale převážet z pěstírny do konopného klubu kilo trávy je nelegální. Takže to je taková slabina systému. Nicméně i ve Španělsku se připravuje nějaká novela zákona o konopí. Zatím je to ale takhle.
V Dr.Dou se mi každopádně líbilo. Škoda, že jsme tentokrát nestihli klubů víc, protože bylo málo času. Jak jsem říkal, registraci jsme měli zadarmo, ale kdyby člověk měl obcházet kluby a v každém zaplatit 20 eur za registraci, tak to také není úplně ideální stav. Každopádně kdybyste chtěli vyrazit, doporučuji ještě kluby Choko, Resin nebo Dragon.